Historie nerezové oceli

Vynález a použití nerezové oceli lze vysledovat až do světové války. V té době byly britské zbraně bojiště často dodávány zpět dozadu kvůli opotřebení hlavy. Oddělení vojenské výroby pověřilo Brearley, aby vyvinula vysokou sílu -, opotřebení - Odolné slitiny oceli speciálně pro řešení tohoto problému.

Brearley a jeho asistenti shromažďovali různé typy oceli a slitin s různými vlastnostmi z domácích i mezinárodních zdrojů, testovali svůj výkon na různých strojích a vybrali nejvhodnější ocel pro použití v zbraních. Jednoho dne experimentovali se slitinou obsahující velké množství chromu. Testy na opotřebení odhalily, že slitina nebyla opotřebována - odolná, což naznačuje, že pro použití v zbraních bylo nevhodné. Zaznamenali výsledky a zahodili je. O několik měsíců později se asistent vzrušeně rozběhl do Brearley s lesklým kusem oceli. „Pane,“ řekl, „našel jsem tuto slitinu, kterou poslal pan Mullah při čištění skladu. Chtěli byste s ním experimentovat a zjistit, jestli má nějaké zvláštní vlastnosti?“ "Ano!" Brearley řekl šťastně a podíval se na oslnivou ocel.

Experimentální výsledky prokázaly, že byla odolná z nerezové oceli vůči kyselinám, alkalisům a soli. Tuto nerezovou ocel vynalezl v roce 1912 německý Mullah, ale Mullah netušil, na co by se to použilo.

Braille přemýšlel: „Pokud se toto opotřebení rezistentní na odolné vůči -, ale odolné oceli, nelze použít k výrobě zbraní, mohlo by to být použito k výrobě nádobí?“ Okamžitě se připravil na práci, vytvořil ovocné nože z nerezové oceli, vidlice, lžíce, ovocné misky a skládací nože.

Braillova nerezová ocel byla patentována ve Velké Británii v roce 1916 a začala hromadná výroba. Od té doby se nerezová ocel, náhodně objevená na skládce odpadků, stala globálním jevem a Henry Brearleigh byl považován za „otec nerezové oceli“.