Hlavní mechanické vlastnosti slitin{0}}na bázi niklu

Apr 06, 2026

Při používání slitinových materiálů-na niklu musíme nejprve porozumět jejich mechanickým vlastnostem, abychom mohli určit, zda splňují určité průmyslové požadavky. Mezi tyto mechanické vlastnosti patří: pevnost v tahu (TS), mez kluzu (YS), rychlost prodloužení a tvrdost atd.

 

K získání těchto údajů je nutná zkouška tahem. Zkouška tahem se používá ke zjištění chování materiálu při axiálním tahovém zatížení. Zařízení používané pro tahovou zkoušku se nazývá univerzální tahový stroj.

 

1

 

Pevnost v tahu (TS): Maximální napětí, kterému může materiál odolat, než se zlomí, je to kritická hodnota, při které kov přechází z rovnoměrné plastické deformace do lokalizované koncentrované plastické deformace, a je to také maximální-únosnost kovu za podmínek statického tahu. Symbol je Rm (stará národní norma GB/T 228-1987 stanoví, že symbolem pevnosti v tahu je σb) a jednotkou je MPa.

 

Mez kluzu (YS): Kritická hodnota napětí pro materiál na průtažnost. Mez kluzu je mez kluzu kovového materiálu, když prochází jevem kluzu, tj. napětím odolávajícím menší plastické deformaci. Pro kovy bez zjevného jevu kluzu je hodnota napětí způsobující 0,2% zbytkovou deformaci definována jako jeho mez kluzu, nazývaná podmíněná mez kluzu nebo mez kluzu. Když na něj působí síla větší než tento limit, díl podstoupí trvalou deformaci; když je méně než toto, díl se vrátí do původního stavu.

 

Rychlost prodloužení: Procento celkové deformace ΔL vzorku po tahovém lomu k původní měrné délce L: δ=ΔL/L × 100 %. Vysoká nebo nízká rychlost protažení indikuje schopnost materiálu absorbovat energii během procesu působení síly a schopnost plastické deformace materiálu. Čím vyšší je rychlost protažení, tím větší je trvalá deformace, kterou materiál vydrží během procesu působení síly a vykazuje lepší schopnost plastické deformace, což je vhodné pro inženýrské scénáře vyžadující vysokou houževnatost; zatímco materiály s nižší rychlostí prodloužení vykazují křehkost a jsou náchylné k náhlému lomu.

 

Testování tvrdosti: Tvrdost je schopnost materiálu odolávat místnímu promáčknutí na jeho povrchu. Mezi běžné metody testování tvrdosti patří tvrdost podle Brinella (HB), tvrdost podle Rockwella (HR) a tvrdost podle Vickerse (HC). Tvrdost podle Brinella je vhodná pro plastové materiály, tvrdost podle Rockwella je vhodná pro obecné kovové materiály a tvrdost podle Vickerse je vhodná pro tenčí materiály nebo testy na malé-ploše. Na základě zkušeností a testovacích podmínek lze mezi nimi provést hrubé srovnání.

 

compressed-2